Shabazz Palaces

Shabazz Palaces coby krkavci trhají na kusy mrtvolu afrofuturismu a coby fénix vzlétají z popela, aby byly vedle Young Fathers, dnes již neexistujících Death Grips nebo Kanye Westa pasováni do role zachránců současného hip-hopu. Navazují na vizionářství Lee Scratch Perryho a Sun Ra a na druhé desce svého vesmírného rapu nabízí 18 explozivně psychedelických kousků, které vás až do konce desky nenechají vydechnout. Nebylo tudíž divu, když Lese Majesty (Sub Pop, 2014) zabodovala ve všech výročních řebříčcích nejlepších desek, ostatně stejně jako předchozí Black Up (Sub Pop, 2010)

Press

SHABAZZ PALACES (USA / Sub Pop)
Dávné proroctví o spasiteli hip hopu se naplnilo! Se Shabbaz Palaces přichází do unaveného žánru infuze futurismu, který ukazuje novou cestu vstříc vesmírným dimenzím. Pod maskou Shabazz Palaces se skrývá Ishmael „Butterfly“ Butler, někdejší člen Digable Planets – hrdinů alternativního hip hopu devadesátých let a držitelů ceny Grammy. Od jazzem nasáklých beatů domovské skupiny se jako Palaceer Lazaro posunul k hudebním revolucionářům jako jsou Sun Ra, John Coltrane nebo Lee Scratch Perry a vytváří mimořádně originální mix experimentálního hip hopu a moderní psychedelie.
(Jiří Špičák, Radio Wave

Hostina falešných vykořisťovatelů skončila. Shabazz Palaces jsou součástí nového hnutí, nové vlny černošského uvědomění a hrdosti. Už ne mimozemšťané, gangsteři, mentoři nebo čekatelé na potvrzení své existence. Ale nezranitelní králové, kterým vládne ještě něco vyššího.
(99,9%, Mary C, Radio Wave)

“These aren’t condescending “Real Hip-Hop” platitudes: this is a call to arms for hip-hop’s creative fringe to snatch the reins from a power structure more interested in self-preservation than the advancement of the culture. The soul of Shabazz Palaces is pairing next-gen sounds with classic brass-tacks show-and-prove emceeing, and Lese Majesty tugs those extremes as far as they’ve ever been pulled; that it never shows signs of wear speaks to the strength of the bond.”
(Review, 8.2/ 10 – Pitchfork)

“The music is alternately languid and jarring, with melodies mutating or disappearing and Mr. Butler’s cryptic sci-fi raps often receding into the fabric.”
(Sunday Arts FeatureNew York Times)