Kevin Blechdom

O této lišácké muzikantce, která vyvrací mýty a legendy o pojmu „hudba,“ bylo napsáno mnoho. Ani ten nejšikovnější pitchforkový pisálek ale nedokáže slovy vyjádřit onu Pandořinu skříňku, ve které se nachází všechny nahrávky, filmy, performance a vůbec celá kauza Kevin. Už jen vystupováním pod mužským jménem deklaruje svou uměleckou nezávislost a odhaluje veliké téma její tvorby, respektive textové stránky – vztah k mužům. Jde na to ironicky, občas kýčovitě, často přehnaně, ale s vtipem a nadhledem – ostatně jako na všechno ostatní.

Narodila se jako Kristin Erickson roku 1978 v San Francisku. Neuspokojená studiem klasické kompozice a hry na klavír hledala vlastní hudební vyjádření, zvuky; dokonce sama vytvořila několik hudebních programů, které používá dodnes. U počítače zůstala a se svým bratrem Robem Ericksonem a jeho ženou Mephany Stankins založila před deseti lety art rockovou kapelu Adult Rodeo. Vydali spolu hned dvě alba u labelu Shimy Disc a ještě víc na jejich Four States Fair Records.

Později potkala Bevin Kelley alias Blevin Blectum při studiu elektronické kompozice na univerzitě v Kalifornii. Po náhodné spolupráci na jednom halloweenském večírku založily projekt Blectum From Blechdom, na kterém si slečny očividně v rámci studia zkoušely různé hudební postupy s počítači a samplery. Jejich hutná, nepředvídatelná psychotronika bez vokálů, ale zato s promyšlenými kompozicemi a zlým úsměvem se vydávala na labelech jako Tigerbeat6 či Deluxe.

Roku 2001 jim dokonce album The Messy Jesse Fiesta přineslo druhou cenu na prestižním festivalu Ars Electronica v kategorii digitální hudba. Brzy nato se ovšem každá ze slečen vydala na sólovou dráhu a Kevin odjela za kamarádem do Berlína, kde se z jednoho víkendu stalo pět let.

Neztrácela čas a již jako Kevin Blechdom vydala roku 2003 album Bitches For Britches na kultovním labelu Chicks On Speed (Angie Reed, Gustav, Le Tigre, DAT Politics). O dva roky později následovalo album Eat My Heart Out, kde jen osvědčila svou nezměnitelnou schopnost absurdním způsobem propojovat nespojitelné – artificiální hudbu s populární, glitche s propracovanými zvuky, elektroniku s banjem, sex s černým humorem a lásku s nenávistí. Všemu kraluje její expresivní vokál, který se přesouvá od opery k vřeštění či žvatlání. V celé její tvorbě se také projevuje dětská záliba v provařených muzikálech, na zatím posledním albu Gentlemania (2009) pak nejvíc. Od předchozích se deska liší tím, že je celá akustická, víc se posouvá k naraci, estrádě a cílenému kýči, nadsázka je čitelnější (například práskání bičíku s v písni Tell Me, Where It Hurts), ale stále si zachovává svou bizarní tvář.

Kevin Blechdom je žena, která s vážnou tváří tvrdí, že její nejoblíbenější droga je šlehačka – a díky šlehačce se dala roku 2006 zase dohromady s Blevin Blectum, když po sobě na koncertě začaly házet šlehačkové dorty. Jindy se zas koupala v bahně v dětském nafukovacím bazénku. Její živé koncerty jsou každopádně napůl zábavné, napůl niterné performance, které se zkrátka musí vidět. Doslova se na nich odhaluje – když vydala album Eat My Heart Out, na turné předváděla jeho původní přebal: nahoře bez si zakrývala ňadra kozími vnitřnostmi včetně srdce.